Je to bolest?

Bolest, v pravém slova smyslu, je nepříjemný pocit, zpravidla signál nějakého zranění – tedy ryze negativní vjem. Bolest při BDSM je jiná – může být symbolická, vzbuzující, i náročná, ale neměla by být nepříjemná. Já osobně termín „bolest“ v BDSM nerad používám. Lepší slovo jsem však nenašel. Přesnější termín by byl „vjem“, ale to zní zas až příliš „korektně“. Bolest v BDSM můžeme porovnat s pocity při masáži:

Masírujeme-li člověku záda, musíme trochu tlačit. Tlačíme-li málo, masáž nemá účinek. Tlačíme-li moc, začne to být nepříjemné. Musíme odhadnout, jak moc konkrétnímu člověku a na konkrétním místě tlačit do zad. Najdeme-li tu správnou míru, dáme mu skvělou masáž, kterou si užije. I když bude hekat, bude to výraz spokojenosti. Bolest v BDSM funguje na naprosto stejných principech.

Bolest v BDSM

Uvědomme si kontext, ve kterém se bolest při BDSM vyskytuje:

1. 1. 1. Bolest způsobuje člověk, který se nám líbí.
      2. Intenzita je pouze taková, aby to bylo příjemné.
      3. Máme na to náladu.
      4. Máme možnost říci „stop“ (viz níže).

Nakonec připomeňme, že tento popis není univerzální – každý člověk to vnímá jinak. Například u někoho v BDSM žádná bolest přítomna být nemusí, jiný naopak rád vydrží i velmi nepříjemnou bolest, když má pocit, že tak činí pro partnera, který to ocení.

Další komplikované pocity

Kromě bolesti se při BDSM hrách vyskytují i další komplikované pocity. Například svalová únava, chlad, horko, omezené dýchání a podobně. Některé hry mohou být vyčerpávající jako sport, a to pro oba partnery. Ale je moc hezké to prožívat.

Nezapomínejte, že i tyto další vjemy vašeho partnera velmi významně ovlivňují. Dominantní partner by měl mít představu o lidském těle a o rizicích, která mohou nastat. Měl by například vědět kde je která bolest příjemná, kterým místům na těle se vyhnout, jak zamezit pádu, jak zmírnit nepříjemné okolnosti (třeba bolest páteře). V případě nějaké nehody by měl umět poskytnout pomoc.

O stopce

Nesouhlas, odpor, prosby či slzy mohou být součástí BDSM hry, protože se při ní často vytváří iluze násilí, arogance, a podobně. Přesto musí mít podřízený partner možnost BDSM hru kdykoliv zastavit, např. proto, že se necítí dobře, některá praktika mu přestává být příjemná, nebo se třeba jen potřebuje vysmrkat. K takovému zastavení hry slouží tzv. „stopka“ (safeword), což je předem domluvené slovo, nebo jiný signál, po jehož zaznění se BDSM hra zastaví a oba partneři přejdou do rovnocenného postavení. V češtině se obvykle používá prostě slovo „stop“, případně barvy semaforu k vyjádření závažnosti situace.

Z médií jsou známy případy lidí, kteří se zřejmě z nerozumu a pro údajné větší vzrušení dohodli na drsné BDSM hře bez stopky, což následně skončilo nedorozuměním, nepříjemnými zážitky a soudními spory. Obzvlášť v situacích, kdy se s partnerem dobře neznáte, nedoporučuji podobné riskování. Dominantním to nedoporučuji ani v případě, že submisivní partner k tomu vyzývá – je to nerozumné. S BDSM začínejte pozvolna – přidávat můžete později. BDSM není lepší, když vypadá jako co nejopravdovější násilí – je nejlepší tehdy, když si s partnerem dobře rozumíte a oběma je vám dobře.

Submisivní partneři se někdy zdráhají stopku použít, protože kvůli drobným problémům nechtějí sobě ani partnerovi kazit jinak hezkou hru. Stopka by ale neměla být vnímána jako něco negativního. Stopku si lze udělat i pěknou – nemusí to být jen suché „stop“, ale lze se domluvit například na mazlivém oslovení nebo vyslovení něčeho, co slyšíme rádi (např.: „Miluji tě!“) – pak se i zastavení hry stane příjemnou událostí.

Napít, vysmrkat …

Drobnější potřeby je možno řešit jednoduše, bez stopky. Dominantní např. podle pohybů svázaného partnera může odtušit kde ho něco tlačí, a upravit to tak, aby mu to bylo pohodlné. Submisivní může ze své role o něco poprosit (třeba napít) a dominantní mu vyhoví (přitom se ale může tvářit děsně arogantně 🙂 ).